"Nechci škádlit jen pár lidí, chci provokovat a otravovat úplně všechny."
Kurt Cobain

Srpen 2013

Víla z roku 1975-94..

30. srpna 2013 v 23:44 | L. |  * Něco pro uši
Chci si připadat jako něžná víla, které se neobtiskují linky na horní část víček.

Boston- More than a feeling


Chci žít v Americe. Chci žít někdy v rozmezí let 1975-94, chci je všechny zažít! Chci chodit na jejich koncerty. Chci políbit Kurta Cobaina. Chci být jemná rocková víla v květinových šatech s rockovou duší.

The Cure- Boys don't cry


Strašně mě ničí, co se ze mě stává. Tuctová holka, která začíná poslouchat to, co všichni kolem. Moc nad tím přemýšlím, měla bych poslouchat to, co se mi líbí.... A dnes se mi libí toto ^.

Když srdce blije...

27. srpna 2013 v 0:35 | L. |  * Řádky o smyslu nesmyslu
Slunce svítí, nebe modrý,
člověk řek' by: všechno dobrý.
Slunce svítí, země točí,
mé srdce na kolotoči,
nedobře mu je...


Třeba vymyslím pozitivnější pokračování, třeba mě pozitivnější pokračování potká...

Nový život v rodině dokáže pěkně znepříjemnit život...

23. srpna 2013 v 20:55 | L. |  * Zápisky ze života
Rok 1996

Jsem dítě zimy. Únorák. Né-že-bych měla k zimě nějaký zvlášť kladný vztah.
A v tom únoru roku 96 prý byla zima obzvlášť krutá a na mamku to zrovna v té době přišlo. Tak co, vyťukat číslo na telefonu, počkat na sanitku a jede se. No, ale v té době, se naši zrovna přistěhovali do rodinného domu po dědově tetě a pevnou linku si ještě nestihli zavést a mobily asi ještě nebyly tak obvyklé. A tak můj otec musel běžet kilometr do kopce v závějích ke škole, před kterou byla budka (Kam se poděla, netuším. Do sběru?). Aby bylo ještě hůř, bydlíme v ulici, která ani nenese jméno a čísla baráků nejdou za sebou, jsou chaoticky rozmístěné. A také bydlíme v úžasném údolí, ze kterého se v zimě povětšinou nelze ani dostat -autem-. Jsem však tady.
To k mému narození. Nějak však nedokáži pobrat, proč pán otec nezazvonil či nezaklepal na sousedy. Bydleli zde od roku 95 a někoho určitě znali a porod je snad výjimečná situace, i kdyby neznali.

Tím vším jsem chtěla říct, že jsem prvorozená. (Ach, zavání mi to trošku jako bych měla dědit království a trůn :D Čtu Hru o trůny a jsem tím docela posedlá.)
Nedávno jsem našla v mamčině šuplíku staré diáře. Docela mě zajímalo, proč si je schovává, a proto jsem nahlédla. Speciálně do roku 1997. Ten rok v lednu, se narodil můj bratr. A diář měl popsané okraje děním mezi námi sourozenci. Když tedy pominu, že mamku bolely prsa a tak :D Nejvíce mě asi pobavilo toto:

"Lucinka na Petříčka žárlí. Jak mě s ním vidí- šíleně ječí!"

"Petřík má oči jenom pro Lucku, chce si s ní povídat, ale Lucka nechce."

Obojí mi zůstalo. To, že jsem docela žárlivá bestie i to, že si nerada povídám s bratrem :)...



Oblíbené blogy/stránky

23. srpna 2013 v 16:42 | L.
Místa, která celkem často navštěvuji.


* Pavel - Pavla znám už děsně dlouho, nebo alespoň jeho blog. Snad od svých začátků na prvním blogu. Jeho články se zakládají hlavně na fotkách z ulice.

* Citová prostitutka - Intimní a citová zpověď.

* Zelená - Je tráva.

* Metteorwa - Úžasná fotografka a modelka.

* Zu - Fashion cestovatelský blog, nebo jak to popsat...


* Luczynka - O koncertech a o životě jedné slečny.


Psaní z roku 1908

23. srpna 2013 v 16:17 | L. |  * Zápisky ze života
Vše začalo tím, že jsem si chtěla včera večer rozložit, do té doby srolované, velké, lesklé papíry, které mám už několik let v šuplíku pod postelí. Rozkládám je a tu... z jedné strany byly potištěné. Byl to starý kalendář s obrázy Salvadora Dalího. Zbožňuji jeho obrazy. Již delší dobu. Byl to pro mě poklad.

Dnes odpoledne mě však měl potkat poklad ještě větší.
V rámci mé lásky k DIY jsem se rozhodla si přešít sukni na kabelku. Většinou šiji vše v ruce, ale tentokrát jsem si řekla, že to zkusím na stroji. Máme nějaký v kufříku, tak jsem se ho vydala hledat, nebyl však k nalezení. Když už jsem v tom byla, začala jsem se hrabat ve starém sekretáři po dědově babičce (nebo jiném ženském mě vzdáleném příslušníkovi). Účty k úhradě pohřbu, mapy, žrádlo do koně... a tam mě zaujal takový staře vypadající papír. Byl to dopis na kartičce od pohledu. Četla jsem si ho a vyskakovala jsem z kůže z těch chyb, kterých si nešlo nevšimnout. Pak jsem si však všimla známky.

Je z roku 1908. Mám z toho strašně zvláštní pocit. Držím v rukou 105 let starou pohlednici...

Přišlo mi to strašně krásné. Miluji psát dopisy a také je miluji dostávat.



Nový -divočejší- začátek.

22. srpna 2013 v 20:13 | L. |  * Zápisky ze života
Paní profesorko, prosím, VYPADNĚTE! Hodlám se ponižovat a psát stylem, který je údajně pod mou úroveň. Chystám se vulgárně vyjadřovat -A BUDE HŮŘ-. Já taková jsem! Vulgární a zlá! "Neumíš být zlá." Třeba prostě nechci -NA TEBE-. Vypadněte všichni škůdci, co si náhodou myslíte, že mě znáte, že víte, kdo jsem. CHCI si psát, co chci, nedokážu stále své texty cenzurovat. Nebo na vás zavolám deratizátora a nachystám pastičky na vaše nezbedné tlapky a ocásky. ACH, svoboda! Svoboda volá! -po kolikáté?- Tentokrát to nevzdám! Vyšlapu novou cestu, pro nové cíle- Pro své nové -divočejší- já.