Rok 1996
Jsem dítě zimy. Únorák. Né-že-bych měla k zimě nějaký zvlášť kladný vztah.
A v tom únoru roku 96 prý byla zima obzvlášť krutá a na mamku to zrovna v té době přišlo. Tak co, vyťukat číslo na telefonu, počkat na sanitku a jede se. No, ale v té době, se naši zrovna přistěhovali do rodinného domu po dědově tetě a pevnou linku si ještě nestihli zavést a mobily asi ještě nebyly tak obvyklé. A tak můj otec musel běžet kilometr do kopce v závějích ke škole, před kterou byla budka (Kam se poděla, netuším. Do sběru?). Aby bylo ještě hůř, bydlíme v ulici, která ani nenese jméno a čísla baráků nejdou za sebou, jsou chaoticky rozmístěné. A také bydlíme v úžasném údolí, ze kterého se v zimě povětšinou nelze ani dostat -autem-. Jsem však tady.
To k mému narození. Nějak však nedokáži pobrat, proč pán otec nezazvonil či nezaklepal na sousedy. Bydleli zde od roku 95 a někoho určitě znali a porod je snad výjimečná situace, i kdyby neznali.
Tím vším jsem chtěla říct, že jsem prvorozená. (Ach, zavání mi to trošku jako bych měla dědit království a trůn :D Čtu Hru o trůny a jsem tím docela posedlá.)
Nedávno jsem našla v mamčině šuplíku staré diáře. Docela mě zajímalo, proč si je schovává, a proto jsem nahlédla. Speciálně do roku 1997. Ten rok v lednu, se narodil můj bratr. A diář měl popsané okraje děním mezi námi sourozenci. Když tedy pominu, že mamku bolely prsa a tak :D Nejvíce mě asi pobavilo toto:
"Lucinka na Petříčka žárlí. Jak mě s ním vidí- šíleně ječí!"
"Petřík má oči jenom pro Lucku, chce si s ní povídat, ale Lucka nechce."
Obojí mi zůstalo. To, že jsem docela žárlivá bestie i to, že si nerada povídám s bratrem :)...
Obvykle píšu dlouhý smysluplný komentáře, ale teď mě napadají asi jen "hezký" a "zajímavý".