"Nechci škádlit jen pár lidí, chci provokovat a otravovat úplně všechny."
Kurt Cobain

My tři světlušky jdeme k vám- peníze od vás chcem...

14. září 2013 v 13:12 | L. |  * Zápisky ze života
Možná si někdo vzpomenete na článek, kdy jsem vyprávěla o tom, jak jsme dělaly tři královny na tři krále. Jak jsem nesnášela žebrat ty peníze, i přesto, že to bylo na dobrou věc. Na to, jak bylo ošklivé počasí a já zuřila a hroutila se.

Tentokrát nás třídní učitel nahnal dělat Světlušky (ta nadace pro nevidomé). Každoročně to dělá jedna třída od nás z gymplu. Neušli bychom tomu.

Damien Rice- Woman like a man


Taky nesnášíte to, když vidíte někoho s košíkem, s naprosto zbytečnými věcmi, s kasičkou, jak se k vám řítí? Rázem děláte, že tam nejste, že jste němí, hluší a hlavně strašně rychlí? Ano, já taky. A co čert nechtěl, opět jsem se ocitla na té druhé straně, s kasičkou, košíkem a s letáčky v ruce.

Od začátku jsem se k tomu stavěla negativně. Vždy jsem si vzpomněla na ty tři královny, které se vážně nevyvedly. Nemám na to povahu.
Tentokrát nás nevlékli do triček s nápisem "světluška" a já dostala dokonce i tykadla a křídla. Což mi protentokrát ani nepůsobilo problém. Docela jsem si to užívala, bylo to jako můj soukromý karneval. :D
Stouply jsme si před Billu, kde jsme nakonec zůstaly po dobu pěti hodin, jelikož nám to slušně vynášelo. Chvíli jsme se přihlouple usmívaly. Nakonec se mé dvě společnice odvážily oslovovat chodce. Já se dále přihlouple usmívala, což mi samozřejmě velmi šlo. :D Stály jsme kousek od nákupních košíků, to se ukázalo jako velmi chytrý nápad. Lidé lovili peněženky, a když odcházeli, měli alespoň nějaký drobák. Během první hodinky jsme měli něco ke čtyřem stovkám, které činily téměř celý můj výdělek na tři krále. :D Cítily jsme se dobře. Holky dál oslovovaly, já se dál usmívala. -Bojím se lidí...Nemám je ráda- Když už jsme začaly být naší umělou, neustálou pozitivitou vyčerpány, šly jsme si na chvíli odpočinou ke kamarádce...

"Co tady děláš? Jakto, že nejsi ve škole?" Rozespalý bratr mé kamarádky.
Kamarádka: "My jsme světlušky." + šílený úsměv.
Já: "To znělo, jako bychom byly sjeté.." + výbuch smíchu. Asi si to také myslel.

Když jsme se vrátily, moc nám to nešlo. Přišlo k nám pár lidí a snažilo se nám promluvit do duše :"Holky, vypadáte jako inteligentní děvčata, stojí vám to za to, se takhle ponižovat a šaškovat?"
"Vy to děláte špatně, takhle ničeho nedosáhnete, nemáte to správné nasazení, tu pravou atmosféru. Ne."
"Kalousek už přispěl?"
Aneb Děkujeme, že jste nám řekli to, co jsme si stejně myslely. Stejně nás to vytočilo a otrávilo ještě víc.

Mladý, pohledný kluk: "Važte si toho, nikdy jsem na nic ještě nepřispěl." A my si toho vážily. :)

Nakonec jsme vybraly něco lehce, možná i lehce víc, přes tisícovku. :) Budu se opakovat, ale...UŽ NIKDY VÍC. Alespoň, že mi ta tykadla zůstala. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama